Nejlepší letoviska v Černé Hoře (Kotor – Dobrota – Perast)

Černá Hora autem (Budva – Bečići – Sveti Stefan – Petrovac – Sutomore – Bar – Ulcinj) – 1. část. (Kotor – Dobrota – Perast) – to je 2. část. Herceg Novi a Tivat – to je 3. část.

Kotorský záliv – Boka Kotorská – unikátní místo svou krásou v celém světě!

• Risan

• Perast – město jako z obálky

• Orahovac

• Ljuta – pohoda a relax

• Prčanj a Stoliv

Krásou se dá srovnávat s jezery na severu Itálie, například s jezerem Garda. Když si přečtete recenze na internetu, můžete dojít k závěru – pláže nejsou, odpočívat není kde! Kvůli takovým informacím jsme svého času jeli do oblasti Budva – Bečići. Do Kotoru jsme zajeli na 1 hodinu… poté jsme sbalili věci a přestěhovali se na týden do osady Dobrota (jedna z osad Kotorského zálivu).
Na fotce „Panorama Kotoru“ se vešla celá centrální pláž) Ostatní pláže vypadají jako betonová mola s lehátky. Pokud jste milovníkem písečné pláže nebo vůbec plážového pásu), do Kotoru rozhodně nejezděte! Ale pokud máte rádi zvláštní unikátní výhledy – Kotor je ideální místo.

Níže je uvedena trasa jízdy po Kotorském zálivu autem. Projížďka začíná plavbou na trajektu, který pluje z oblasti Tivat na protější stranu. Po sjezdu z trajektu odbočíme doprava a jedeme po směru hodinových ručiček, jak je vyznačeno na mapě níže. Je to dáno tím, že v osadách Ljuta a Dobrota (přímo na pobřeží) jsou jednosměrné úseky jen v tomto směru. Hlavní silnice vede všude podél vody, ale v osadách Perast, Ljuta a Dobrota jsou ještě cesty ležící níž než hlavní silnice a těmi je nutné projet a dokonce projít se pěšky!!!

• Risan – první osada po sjezdu z trajektu v Kotorském zálivu, zaslouží si vaši pozornost. Je tu malé, ale přece jen procházkové nábřeží a osada je útulná. Ale není tu moc co vidět. Níže na mapě je uvedena panorama na něj z hlavní silnice vedoucí na sever Černé Hory. Sem se dá zajet cestou na Pivské jezero a do parku Durmitor.
• Perast – to je nutné navštívit, s pěší procházkou po nábřeží. Parkoviště jsou podél hlavní silnice na obou stranách města. Mimo sezónu se dá celým Perastem projet i autem. Ale lepší je zaparkovat u vjezdu do města a projít ho pěšky. Tam a zpět – 40 minut) Je tu spousta útulných kaváren!!!
• Orahovac – ještě menší osada než Risan, ale také se dá navštívit. Je tu mikronábřeží) A je tu nějak útulno...
• Ljuta – miniaturní kopie osady Dobrota, osady jsou podobné, ale nejsou stejné... Provoz podél vody je jednosměrný.
• Dobrota – tuhle osadu máme moc rádi))) Je tu útulno a krásně. Ale osada je výhradně pro relax a odpočinek. Pro život se nehodí... Není tu infrastruktura ani nablízku. Celou osadou Dobrota až do centra Kotoru se dá projet po nábřeží, ne po horní hlavní silnici, ale jsou tu úseky cesty jako v osadě Ljuta, které jsou jednosměrné.
• Kotor – město stejného jména jako záliv, nádherné krásy. Je tu nábřeží pro procházky, přístaviště s výletními loděmi a samozřejmě středověká pevnost (s bezplatným tajným vstupem).
• Prčanj a Stoliv – na Googlu je dokonce přístaviště Prčanj s vysokým hodnocením... Ve skutečnosti je celá tato strana Kotorského zálivu nudný úkaz. I když tu jsou ubytování a občas i kavárny. Ale není tu útulno a tečka!

Město Kotor – město pohádka – město sen!

Vjezd do zálivu vede dlouhým tunelem, po jehož opuštění se ocitnete v POHÁDCE. Obrovské hory přistupují ze všech stran. V přístavu stojí obří výletní lodě. Domky s ubytováním se táhnou podél celého nábřeží – buď mají přímý výstup na pláž, nebo z balkonu druhé řady se otevře úžasný výhled. V tomto městečku vzniká pocit rovnoměrného, odměřeného plynutí života, bez spěchu a shonu – skutečně odpočinek a relax!

Zajímavosti Kotoru: promenáda a pevnost. Vstup do pevnosti stojí symbolické peníze. Výstup začíná v centru města. Samotná pevnost je vidět odevšud. Výstup po schodech není z nejlehčích, ale ani nic složitého. Radíme začít výstup po 17. hodině. Vedro opadne, když vystoupáte, bude ještě světlo a budete moci obdivovat výhledy. Dolů sejdete už za tmy (vezměte si baterku), což je také plus – uvidíte noční záři města!

Osada Dobrota – skutečně činí dobro druhým ku prospěchu!

Radíme ubytovat se právě v této osadě. Nejsou tu davy lidí. V samotném městě Kotor je vždycky dost lidí – pravidelně přijíždějí zájezdy, zvlášť když připlují 2 výletní lodě najednou. Ubytování se na místě hledá ne zcela snadno, ale jde to) Můžete si zarezervovat pokoj na jeden den a pak na místě hledat, co se vám bude líbit víc. První řada je skvělá tím, že domky mají přímý výstup na „vlastní pláž“, druhá řada je také dobrá – výhled z balkonu není o nic horší než z první řady! Třetí a vyšší řada neexistuje už z principu, i když místy už začínají stavět i tam.

Pláž v Kotorském zálivu je výběžek – betonové molo s lehátky. Místa se zdá málo, ale byli jsme tam v sezóně (v srpnu) a místa bylo dost pro všechny dovolenkáře. Je tam zvláštní hladina a průzračnost vody! Když se díváte do vody, vůbec se nedá poznat, kolik metrů je hloubka – zdá se, že je mělko, a díky hladině vody je dno velmi dobře vidět. V noci je hladina klidná až k druhému břehu. Večer na molu v Kotorském zálivu znamená 100% relax.

Tak to bylo před 10 lety) Když jsme přijeli v roce 2022, údiv neznal mezí! Voda se zakalila, celé dno je ve žlutém povlaku a u břehů je skoro všude už na hladině odporná řasa. V Kotorském zálivu nezbylo z čistoty vody nic!

Večerní promenáda – po nábřeží se dá dojít do města Kotor. Nábřeží je velmi útulné! Kaváren není moc, ale kde posedět se najde snadno. – tak to bylo také před 10 lety) V osadě Dobrota jich možná není moc, ale přece jen přibyly kavárny, zatímco v samotném Kotoru se celé pobřeží proměnilo v bufety... Dokonce i vizuálně je dobrých, útulných podniků málo( Ale osada Dobrota je i nadále nejútulnější v celé Černé Hoře))) Osada Ljuta, i když je hned vedle, je nudná. Osada Orahovac je na tom ještě líp.

Kotor: co vidět

Pevnost sv. Jana v Kotoru – zajímavost č. 1

Počet schodů v pevnosti v Kotoru je buď 1350, nebo 1450))) Informace z internetu, sami počítat jsme neměli chuť! Pevnost (Tvrđava Svetog Ivana) stojí na hoře a vedou k ní dvě cesty ze schodů a cesta v serpentinách. Schody začínají ve starém městě Kotor a vstup stojí 8–9 eur/os., a bezplatná stezka k pevnosti jsou serpentiny, které vedou přímo do vesničky Njeguši. Stačí jen nevynechat odbočku k pevnosti a prostě vlézt do díry v hradbě) Na mapě níže je vyznačena trasa výstupu.

Ideální trasa návštěvy pevnosti v Kotoru – výstup po serpentinách směrem na Njeguši, sestup po schodech do starého města. Stezka po serpentinách se do kopce snadno jde, je bezplatná a místy ve stínu hradeb! Sestup po schodech je velmi malebný a také snadný)

Začátek bezplatné stezky k pevnosti v Kotoru je hned za starým městem, přes řeku. Nahoře bude rozcestí, u samotné pevnosti, a vy musíte doprava, doleva – Njeguši. Když odbočíte doprava, za čas se objeví hradby zblízka, orientačním bodem je tu vpravo díra v hradbě a dřevěný žebřík opřený o ni) To je informace z května 2022. Když protáhnete dírou, nejste ještě v pevnosti, ale na schodech. Bude třeba vystoupat ještě nějaký počet schodů až k samotné pevnosti. Trasa výstupu je na mapě vyznačena červenými šipkami, začátek – orientační bod budova „VODOVOD“, obejdeme ji zprava za plotem po stezce doprava. Sestup – žluté šipky. Při sestupu se lístek nekontroluje.

Staré město Kotor – to je nejlepší staré město nejen v Černé Hoře!

Při návštěvě pevnosti sv. Jana navštívíte nepochybně i staré město. Staré město Kotor je krásné, čisté a útulné městečko. Je povinné k návštěvě! Je třeba projít se jeho uličkami, vidět všechny místní kočky), posedět v kavárně a dát si kávu a nejen to... Čas na relax asi 1 hodina. Doba návštěvy pevnosti asi 2 hodiny.

Hora Lovćen – místo relaxu a adrenalinu zároveň

Hora Lovćen – zajímavost, kterou je nutné navštívit z kterékoli osady Kotorského zálivu i Černé Hory). Jsou dvě varianty návštěvy – exkurze s řidičem, nebo na vlastní pěst autem. Všude jsou své nuance. Exkurze vám jako vždy ukáže všechno letmo a přehledově. Samostatná návštěva umožní maximálně si užít výhledy a přírodu. Cesta však není z nejlehčích, začínajícímu řidiči to bude těžké. Nejen že je celá cesta samé serpentiny, ale je navíc téměř celá jednopruhová! Přednost dává ten, kdo jede zdola. Na jednom místě jsme my a ještě několik aut museli „couvat“ asi 1 km, abychom propustili autobus s exkurzí. Výhybny jsou, ale je jich málo. A přesto, pokud se zeptáte – Vyplatí se jet? Odpověď – Ano, samozřejmě! Výhledy na Boku Kotorskou svou krásou mohou patřit do TOP 10 nejkrásnějších míst světa! – Takový text byl napsán před 10 lety) V roce 2022 informace trochu aktualizujeme. Za prvé, cesta přímo závisí na zkušenostech řidiče, protože nám teď přišla zcela obyčejná, jen místy jeden a půl pruhu a to je vše)) Za druhé, přibyly vyhlídky, které je nutné navštívit. O všem podrobněji.

Minule jsme vystoupali do parku Lovćen přímo z Kotoru, rovnou po serpentinách. A jeli jsme až k mauzoleu. Ale zvláštní smysl vyjíždět k mauzoleu nemá. Hlavním cílem jsou serpentiny a několik zvláštních panoramatických bodů, které budou vyznačeny na mapě níže. Tentokrát jsme jeli z Budvy na Cetinje, tam odbočili na Lovćen a jeli, jak je vyznačeno na mapě. Písmeno P – to je místo placení, ale jen pro ty, kdo chtějí do mauzolea. A mimochodem, v dubnu je závora otevřená a průjezd volný. Výhledy od Cetinje ke kontrolnímu stanovišti jsou úplně stejné jako z vrcholu, kde stojí mauzoleum. Celá cesta je snadná a mírná, dokonce bez serpentin. Není moc na co koukat. Zvlášť v dubnu, když jsou všechny stromy ještě holé. Po kontrolním stanovišti, když odbočíte směrem ke Kotorským serpentinám, začíná nejlepší úsek vyhlídkové silnice. Tady, vedle sebe, jsou dvě stejné vyhlídky)

Níže na mapě jsou vyznačeny nejlepší vyhlídky na Kotorský záliv. Samotné serpentiny dávají s každou zatáčkou nový úhel pohledu na Kotor a fotek může být nekonečně mnoho) Můžete vyfotit Kotor na začátku zatáček serpentin, pak bude samotný Kotor na fotce vidět detailně, potom zastávky nahoře / na konci zatáček. Zvláštní pozornost si zaslouží restaurace „Horizont“. V dubnu je zavřená, ale vyhlídka je přístupná všem zdarma! V sezóně se v tomto podniku určitě musíte najíst s výhledy, třeba tam i dobře vaří!!! V sezóně se na vyhlídku restaurace dostanou jen hosté. Dál vede cesta k rozcestí s odbočkou na Njeguši, a my musíme výš k Lovćenu. Tady na nás čekají dvě vyhlídky: jedna se stolky a nápoji (otevřená i v dubnu), druhá ve tvaru výběžku. Výhledy z nich jsou v zásadě stejné – nádherné, až se tají dech!!! Výhledy na Kotorský a Tivatský záliv... Návštěva je povinná. Po těchto panoramatech můžete v zásadě otočit a jet zpátky po stejných serpentinách. V dubnu je na serpentinách aut velmi málo, potkali jsme jich nanejvýš 20, ale v létě je tam chaos, mějte to na paměti)

Pevnost Gorazda – zajímavost Černé Hory, kterou je nutné navštívit zároveň se serpentinami na Lovćen!

Pevnost je popsána v málo probádaných místech Černé Hory, protože o ní skutečně ví jen málokdo)

Vrchol Vrmac (hora mezi Tivatem a Kotorem) – krásná příroda a nádherné výhledy!

Všichni píšou o adrenalinu při jízdě na Lovćen... A co řeknete na výlet na Vrmac))) To je jedna velká atrakce s hromadou adrenalinu! Je však třeba počítat s tím, že cesta není pro slabé nervy ani pro auta s nízkou světlou výškou či velkou karoserií. Stručně řečeno, projede tu crossover. Slabé auto s nízkou světlou výškou sem prostě nevyjede ani nesjede) A džíp svými rozměry nasbírá všechny trnité a ostré větve... Téměř až k samotnému vrcholu se dá dojet autem! Na samotný vrchol dojedou jen safari džípy) Mnozí dojedou k pevnosti / tvrzi, tam zaparkují a jdou pěšky. K pevnosti vede asfaltové jednopruhové serpentiny, dál šotolina nejdřív v podobě kamínků a pak z valounů... Od Budvy jsme projeli přes pevnost a jeli na samotný vrchol, téměř u paty vrcholu je rozcestí s ukazateli na Tivat. Tady je určitě nutné zaparkovat a jít pěšky. Od tohoto místa se dá přísně nahoru po cestě, nebo přímo „jako kamzík“, a tak až k domku s věží – to je právě vrchol Vrmac, vyhlídkový vrchol s výhledem na celý Kotorský záliv!!! Pěšky tam a zpět asi 30 minut. Od pevnosti je to nejméně 1 hodina jedním směrem... Tato cesta je průjezdná, ale cesta z vrcholu na Tivat připomíná spíš koryto řeky s balvany! Touto trasou nedoporučujeme jezdit. Cesta je jednopruhová, výhyben je málo, jak to tu funguje v sezóně... těžko si představit) Proto lidé píšou, že je lepší chodit pěšky... Doba návštěvy: výjezd z Kotoru téměř až na samotný vrchol, procházka pěšky od rozcestí na Tivat na vrchol a zpět, sjezd přes Tivat – zabralo asi 4 hodiny!

Lifehack k vrcholu Vrmac – nejlepší je výjezd z Kotoru (asi 1,5 hodiny jedním směrem), ne z Tivatu. K pevnosti Vrmac je cesta zcela asfaltová. Obě cesty z Tivatu i z Kotoru se u paty vrcholu Vrmac slévají.

Kotorský záliv – od města Kotor do města Herceg Novi – to je malebná silnice

Určitě jeďte po vyznačené trase. Je to jedna z těch cest, které jsou cílem, a ne jen cestou. Trasa Kotor – Herceg Novi tvoří malé osady (typu Dobrota) a malé staré městečko Perast. Po ceduli „Perast“ radíme prostě zaparkovat v zálivu u silnice (poznáte kde, všichni tam parkují). Do města budete muset sejít po schodech pěšky. Dole je malé, velmi útulné nábřeží, absolutně bez parkovacích míst) Do města určitě zajděte. Dokonce se v něm dá i bydlet, je útulné a krásné. Do Herceg Novi jsme dojeli v poledne. Za vedra jsme se prošli po nábřeží a odjeli zpátky do osady Dobrota. Město Herceg Novi je už velké město s velmi dlouhým nábřežím, které spojuje několik sídel. Dá se v něm také ubytovat na odpočinek, ale už není tak kouzelné jako Kotor.

Zvláštní jídlo v Černé Hoře – sýr a maso (pršut) z vesnice Njeguši

Zvláštní jídlo v Černé Hoře – sýr a maso (pršut) z vesnice Njeguši – zvláštní a nezaměnitelná chuť. Tyto delikatesy určitě ochutnejte. U města Kotor, před odbočkou k tunelu, je supermarket (vpravo, na trase Budva – Kotor) – tam se to všechno dá koupit. Ochutnejte všechny druhy sýra a masa. Sýr je podobný vrstvené brynze, maso připomíná sušené. Domů směle berte pršut ve velkém kuse, zavařený ve fólii. Pár týdnů bez lednice vydrží.

Kdy jet do Černé Hory

Ideálně od poloviny května do konce června – na začátku sezóny a od začátku září do poloviny října – na konci sezóny! Druhá polovina května a začátek června se hodí k poznávání pobřeží, polovina a konec června jsou ideální k poznávání severní Černé Hory. Na podzim je to obráceně: začátek září – odpočinek ve skutečných horách (horská jezera a kaňony řek), konec září a začátek října – odpočinek na mořském pobřeží.

Turistická taxa v Černé Hoře

Tentokrát jsme se náhodou dozvěděli, že v Černé Hoře existuje registrace turistů. K tomu jsou v každém městě zvláštní domky. Při registraci je potřeba váš pas a adresa pronajatého ubytování se správně napsaným jménem a příjmením. Registrovat se musíte na celou dobu pobytu. Platí se asi 1 euro za den, ale při zaplacení 30 dní najednou je další pobyt (tj. dalších 60 dní) zdarma. Tedy pokud jste přijeli na 3 měsíce, musíte se registrovat na 90 dní, ale zaplatit 30 eur. To za předpokladu, že budete bydlet na jednom místě. Pokud měníte místo pobytu, musíte se znovu registrovat v novém městě. Ale pokud zaplatíte za 29 dní a pak se přestěhujete, tam zase musíte platit za všechny dny pobytu (až 30 eur). Pokud bydlíte v hotelu, všechno za vás udělají. Pokud bydlíte u soukromníků, zeptejte se, zda za vás provedli registraci a platbu daně. Ve skutečnosti jsme v Černé Hoře byli už 3krát a hranici překračovali autem i letadlem. Ani jednou se nikdo na ten „růžový papírek“, který dostanete při registraci a zaplacení daně, neptal. Nyní jsme šli na registraci, zaregistrovali nás, ale řekli nám, že vzhledem k situaci v roce 2022... jsou Ukrajinci od placení daně osvobozeni. Díky Černohorcům! Registrovat se a platit daň? – rozhodněte se sami. My jsme tu byli třikrát a NEVĚDĚLI jsme o tom a vyjížděli / vjížděli bez problémů.