Ölüdeniz: co vidět?

Ölüdeniz: co vidět:

• Pláž Modrá laguna
• Lycijská stezka
• hora Babadağ a vyzkoušet paragliding
• město Fethiye
• Údolí motýlů (vesnice Faralya, pláž Kelebekler Vadisi)
• pláž Kaputaş
• starověká města Demre, Myra, Kekova
• Pamukkale

Ölüdeniz je nejkrásnější vesnice Turecka z těch, které jsme navštívili. Všichni jezdí do oblasti Kemer a Antalya, protože tam je lépe rozvinutá infrastruktura a ceny v hotelích jsou nižší. Ale pokud chcete krásnou přírodu, musíte jet do oblasti Marmaris a Fethiye. Přesněji do vesnic Turunç, Içmeler a Ölüdeniz. Ve velkých městech relaxační přírodu nenajdete, ale ve zmíněných vesnicích jí je habaděj!

Tipy pro Ölüdeniz

Na mapě níže jsou zvýrazněny zajímavosti regionu v pěší dostupnosti nebo jsou uvedeny směry, kam se dostat:

A – autobusová stanice a začátek hlavní ulice, přes kterou vede meziměstské spojení, zejména s Fethiye. Autobusové spojení je poměrně dobře rozvinuté. Z Ölüdeniz do Fethiye jezdí minibus každých 15 minut zaručeně (asi 10 lir na osobu, 20 minut jízdy). Ve Fethiye můžete dojet na autobusové nádraží, odtud už kamkoli, třeba do Marmarisu a podobně. My jsme sice do Marmarisu zajeli (asi 40 lir na osobu) a nelíbilo se nám to – 3 hodiny cesty jedním směrem! A do Marmarisu autobus také přijede na autobusové nádraží, je potřeba přestoupit na dolmuš dál, buď k nábřeží (Atatürkův pomník), nebo ještě dál, třeba do Içmeler / Turunç. Minibusem Ölüdeniz – Fethiye se hodí dojet k odbočce na hotel Garcia. Odtud pěšky k začátku Lycijské stezky. Také od pláže se stejným dolmušem dostanete k lanovce na horu Babadağ (cena lanovky 10 dolarů na osobu tam i zpět). Autobusové nádraží se v Turecku nazývá Otogar a zastávka – Durak.

Modrá laguna – je to jakoby pláž s „modrou vlajkou“, ale ve skutečnosti čistý PR a brouzdaliště! Pokud půjdete k pláži po silnici, vjezd i pěší vstup jsou placené. Ale když půjdete pěšky prostě po pláži, tak... vstup je zdarma) Nakonec tento trik znají jen místní dovolenkáři, všichni, kdo přijíždějí z jiných měst, platí za vstup! Ve skutečnosti jsou pláže Belcekız a Kumburnu mnohem lepší než pláž Modré laguny. Voda má nebeskou barvu právě na plážích Belcekız a Kumburnu! Všechny pláže jsou v pěší dostupnosti. Nábřeží Ölüdeniz je navrženo na procházku asi 40 minut od okraje k okraji.

Údolí motýlů – další „vějička“ pro turisty. Dostat se k němu můžete lodí nebo dolmušem, vše ze stejného místa A. Minibus (do vesnice Faralya) jezdí jednou za hodinu! Jízda trvá asi 30 minut (není to konečná zastávka). Mimochodem, nemusíte jet z bodu A, můžete nastoupit do dolmuše i na začátku stezky na Lycijskou stezku (na konci pláže Belcekız, je třeba vystoupat kousek nahoru po schodech k silnici). Dolmuš jezdí prý zřídka, ale trik je následující – zastávka „Údolí motýlů“, tady vystoupíme, uděláme fotky a asi za 20 minut (to na fotky stačí) se stejný minibus vrací a jedeme zpátky) Nic dalšího tam dělat není, a pokud se zdržíte, čekat na minibus budete další hodinu! Dolmušem uvidíte údolí jen shora. Dolů, jak mnozí píší, je sestup velmi obtížný a ani k ničemu... Pokud pojedete lodí, můžete si odpočinout na pláži, ale za vstup se platí. Pláž není o nic lepší než obyčejná pláž v Ölüdeniz!

Pamětihodnosti dostupné z Ölüdeniz – to je Pamukkale a starověká města Demre, Myra, Kekova. Obě cesty zaberou celý den a nejlépe jet právě s výletem. Pamukkale musíte navštívit rozhodně! Demre, Myra, Kekova – krásné, ale málo výhledů a krás, takže je to nakonec únavné...

Pláž Kaputaş – další marketingový tah Turků pro turistické „křečky“) Je tam daleko. Pokud si pronajmete auto, tak se samozřejmě můžete svézt, výhledy jsou) Při výletu na Demre, Myra, Kekova vás kolem také povezou a ukážou ji. Ale jezdit tam dolmušem nebo dokonce taxíkem nestojí za to!

Na konci pláže Belcekız jsou dvoje schody, jedny nahoru k silnici – od vody nejsou moc vidět, a druhé, dobře viditelné z vody – betonové schody. Pokud po druhých trochu vystoupáte, otevře se nádherný výhled na Ölüdeniz. Pokud vystoupáte po prvních, dostaneme se na zastávku směrem k Faralye a k začátku „kozí stezky“, která vás vyvede na Lycijskou stezku.

Níže na fotkách je barva vody v Ölüdeniz a ve Fethiye. Fotky byly pořízeny ve stejnou dobu) Ve Fethiye je dlouhé promenádní nábřeží. Nejoblíbenější část je právě u přístaviště lodí, kde jsou soustředěny kavárny. Ale je tam velmi větrno a tak to vypadá vždycky, protože všechny kavárny jsou od vody chráněny průhlednými stěnami... Nejsou před sluncem, ale právě před větrem)

Na mapě níže jsou vyznačena místa zastávek místních dolmušů (Ölüdeniz – Fethiye) a meziměstských autobusů (autobusové nádraží). Šipkami je vyznačena hlavní promenádní část nábřeží Fethiye. Pokud půjdete dál doprava od tohoto úseku, nic nového a zajímavého nebude. V oblasti přístaviště jsou dokonce nějaké historické zříceniny pevností pro milovníky historie.

Hora Babadağ – kolébka paraglidingu

V překladu Babadağ znamená Otec hora. Paragliding je turecký paraplán) Právě kvůli tomu sem jezdí lidé z celého světa! Let nad zátokou Ölüdeniz, co může být lepšího?! Paragliding je považován za riskantní činnost, ale ne víc než seskok s padákem) Pro paragliding není potřeba žádná příprava, protože let probíhá v tandemu s instruktorem. Všichni instruktoři jsou místní Turci. Cena na ulicích města – 80 dolarů, v hotelu u průvodců to stojí 100 dolarů. To je bez fotek! Fotit sami si vám zakážou! Fotit vás bude váš tandemový pilot po celou dobu letu. Ale potom si za to řekne penízky... Takže fotky od průvodce stojí 40 dolarů a kluci z ulice chtějí 20 dolarů! Tak si rozmyslete, kde si let vezmete... Vyzvednou vás u pláže a vezmou na Babadağ asi 40 minut. Odtud probíhá start. Přistání probíhá přímo na pláži. Na Babadağ se můžete dostat také lanovkou. Lanovka je umístěna tak, že se k ní musíte dopravit dolmušem jedoucím do Fethiye od pláže (zastávka A na mapě). Jízda trvá asi 5 minut. Na Babadağ se lze dostat i pěšky po Lycijské stezce (to rozhodně není blízká ani rychlá cesta). Pokud máte rádi hiking, tak samozřejmě jděte pěšky, výhledy budou. Pokud je cílem právě výhled, je lepší buď paragliding, nebo dojít pěšky od hotelu Garcia k začátku Lycijské stezky a projít ještě 2–3 km. To úplně stačí, abyste viděli nejlepší výhledy na Ölüdeniz a pořídili panoramatické fotky!

Paragliding se dá doporučit od malých po velké! Strašné jsou jen první vteřiny, když vám řeknou, ať běžíte do propasti) Ale to jsou opravdu jen vteřiny! Dál už žádný diskomfort nebude, kromě silného větru asi 30 minut) Je třeba se obléknout teple! Nenechte se zmást tím, že dole bude pražit slunce, na hoře už bude svěžest a za letu bude velmi chladno! Níže na fotce je plošina, po které bude třeba pár metrů proběhnout, aby se otevřel padák.

Starověká města Demre, Myra, Kekova – výlet do dávnověku

Kostel svatého Mikuláše Divotvorce v Demre – opuštěné starověké vykopávky s prázdným sarkofágem

Nejlépe jet právě z oblasti Fethiye / Ölüdeniz, je to blíž než z Marmarisu. Také sem můžete jet z oblasti Kemer. Na mapě níže je vyznačena poloha starověkého města Myra (dnešní název Demre) a ostrova Kekova s jeho potopenými městy. Výlet zabere celý den. Ale ve skutečnosti bude hlavní čas strávený na cestě... První zastávkou pro prohlídku pamětihodností bude kostel svatého Mikuláše Divotvorce – arcibiskupa lykijských Myr! Ano, právě legendárního Mikuláše Divotvorce, žil tu a sloužil lidem věrně a poctivě, činil své zázraky! Věřící lidi čekají rozporuplné emoce) Zavedou vás do obchodu s ikonami!!! Budou vyprávět, jak jsou ruční a zázračné... Celé to bude vypadat jako obchod se suvenýry( Dále samotný kostel – to jsou vykopávky, které jsou zřejmě opuštěné a nikdo je nepotřebuje! Hlavně tu postavili závoru a berou peníze za vstup (asi 40 lir). Uvnitř je sarkofág, kde byly uloženy ostatky Mikuláše Divotvorce a odkud byly ukradeny. Lidé se dřív alespoň dotýkali sarkofágu, ale Turci ho zakryli sklem) V Turecku zůstalo malé procento ostatků Mikuláše, ale ty byly předány do muzea!!! Hlavní část ostatků byla ukradena a převezena do Itálie (Bari a Benátky) ne náhodou. V italském městě Bari postavili celý chrám a hlídají je, přitom po bohoslužbě dávají věřícím možnost se k ostatkům přiložit. V Turecku se ale k pozůstatkům mrtvých chovají jinak, stejně jako k ikonám – pro jejich víru nic neznamenají. Proto je kostel svatého Mikuláše Divotvorce v Demre další turecký marketing pro „křečky“. Duchovnost tu není.

Lykijské skalní hrobky a amfiteátr – pamětihodnost v Demre

Od kostela Mikuláše Divotvorce je to do 10 minut jízdy. Vstup je také placený. Na fotce níže se vešlo všechno, víc k vidění není) Ale i přesto sem stojí za to zajet. Lykijské skalní hrobky a amfiteátr jsou docela dobře zachované a je zajímavé si je prohlížet.

Potopený ostrov Kekova a topící se město Simena – krása přírody a síla živlů – to stojí za to vidět

Na ostrov Kekova je vylodění zakázáno. Lze k němu připlout lodí, v rámci programu výletu se tak děje. Z paluby si můžete prohlédnout zbytky starověkých osad, včetně potopeného mola. Topící se starověké město Simena je fungující město, které se noří pod vodu. Podle průvodce začíná cena za nocleh tam od 200–300 dolarů. Za co, ptám se) Pokud se tam ubytujete, nemáte tam kam ani šlápnout) Na fotce vypadá krásně, ale ubytovat se tam se vůbec nechce...

Lycijská stezka – dlouhá asi 450 km, ale nejmalebnější úsek je právě nad vesnicí Ölüdeniz

Kdo má rád túry, pro toho je Lycijská stezka! My zde ale popíšeme právě hiking na několik hodin s cílem výhledu na Ölüdeniz z vyhlídky. Začátek celé Lycijské stezky je právě v Ölüdeniz, přesněji ve vesnici Ovacık. Ze silnice je výborně vidět ukazatel na hotel Garcia (Garcia Resort & Spa - Ultra All Inclusive). Pokud po něm půjdete, dostanete se k dalšímu ukazateli na Lycian Way. Od tohoto ukazatele je ještě asi 1,5–2 km polní cesta, plně vhodná pro auta. Po těchto 1,5–2 km bude vyhlídková plošina, ze které se otevírá nejlepší výhled na Ölüdeniz! Takže sem se dá dokonce i dojet, pokud nemáte chuť jít pěšky) Od této vyhlídky bude vlevo ukazatel na Babadağ, dolů – na Ölüdeniz a zpět – na Ovacık. Chcete-li, můžete se projít ještě několik km směrem k hoře Babadağ, ale výhledy budou stejné, jen se bude měnit výška, přesněji zvyšovat)

Tady je ukazatel dolů na Ölüdeniz – to je veselá stezka! Upřímně, nikomu nedoporučíme po ní jít!!! My jsme po ní právě stoupali na Lycijskou stezku od konce pláže Belcekız v Ölüdeniz. Cestou jsme potkali lidi, kteří prošli polovinu a vrátili se, protože došli ke skalnímu úseku, kterému je níže na fotkách a videu věnováno hodně pozornosti) Celá tato kozí stezka vede po „zelených tečkách“ – značkách na kamenech. Celý výstup je jednotvárný a docela snesitelný, navzdory drobným sypkým kamínkům, které vám prostě kloužou pod nohama... Ale skalní úsek uprostřed cesty – to je něco) Přelézt se dá – vyzkoušeli jsme, ale říct, že v klidu – ne))) Ruce byly zpocené, dobře, že ještě nohy se netřásly) Úsek je samozřejmě spíš určen pro horolezce, je tam dokonce zašroubovaný do skály šroub pro jištění. Jinými slovy, jít po této stezce nebo ne, rozhodnout musíte jen vy.