Albánie: co vidět

Albánie: co vidět

Cesta po Albánii autem – azurová voda a horská údolí na vás čekají. Je Albánie vůbec prázdninová země? Cestovní kanceláře z Ukrajiny do Albánie nevozí a charterových letů je málo. Podobná situace je s Černou Horou a Chorvatskem. Do Černé Hory je charterů snad o něco víc. Proto jsme se rozhodli podívat se na Albánii během cesty autem po Balkánském poloostrově.

Na internetu je spousta recenzí o tom, že v Albánii prý není co dělat bez jasné trasy a vůbec tu není moc k vidění. Můj osobní názor je, že takový soud není správný. Každá země je totiž jedinečná. Když jedete z Ukrajiny po trase Ukrajina – Moldavsko – Rumunsko – Řecko – Albánie – Černá Hora – Chorvatsko – Maďarsko – Ukrajina, je opravdu dobře vidět, že země odděluje jen hranice, a přitom se všechno mění velmi kontrastně. Teď ale bude řeč právě o Albánii (srpen 2018).

Příroda Albánie – kombinace nižších hor, kopců a azurové vody

Hory mohou být skalnaté, takže se po nich nedá chodit, nebo schůdné s malebnými stezkami. Moře jsou někde tmavá a kalná a jinde azurová a na slunci se třpytí. Čistota přírody v každé zemi samozřejmě závisí na mentalitě jejích obyvatel. Obecně řečeno, Albánie je z hlediska přírodních zajímavostí, a mimochodem i všeho ostatního, vhodná na jednorázovou návštěvu. Počítá se s cestou autem, protože v jedné vesnici či městě není co dělat déle než pár dní. Krásné vycházkové hory tu nejsou a zvláštních výhledů je málo. Čistota moře se střídá po úsecích. Dokonalá azurová barva je v Ksamilu a Lukově, samá špína v Durrësu.

Lidé v Albánii (a zajímavé je, že i turisté) se vyznačují kontrastní povahou – od usměvavých a ochotných až po prudké a emotivní.

Počet lidí v zemi má nemalý význam. Není moc příjemné, když jsou na silnicích zácpy a všechny pláže a pamětihodnosti jsou plné lidí jako v nedělní tržní den. Albánie v srpnu je přesně ten „Bazar, a to ještě před svátkem“. Lidí i aut je kolosální množství. Pláže jsou přecpané k prasknutí. S parkováním na „správných“ místech je to těžké. Je také třeba poznamenat, že plážová dovolená v Albánii je specifická. Ubytovat se musíte dál od pláží a pokaždé na ně jezdit autem. U vody často prostě nejsou žádné obytné zóny.

Letoviska Albánie

Ksamil – nejlepší albánská letovisková vesnice s malými dvoupatrovými domky

Na pláž je to odkudkoli pěšky tak 10–15 minut. Nebo všichni jezdí autem. Na plážích je poměrně špinavo. Nemluvím o vodě, ta je bez výhrad – čistá a průzračná. Velmi smrdí popelnice, které stojí podél silnice přímo na plážích.

V zemi potkáte hlavně auta s albánskými a italskými značkami. A jedněch i druhých je opravdu hodně. Abyste si prohlédli okolí, budete muset projet městem Sarandë, což zabere nejméně dvě hodiny, právě kvůli zácpám.

Tip pro oblast Ksamil – Sarandë: pamětihodnosti Sarandy prozkoumejte za 1 den, pokud se v ní ubytujete. Zajímavá je procházka po večerní promenádě. V Ksamilu se můžete ubytovat na několik dní. Záleží, kolik dní chcete strávit na pláži. Obecně stačí 2 dny na samotný Ksamil a starověké město Butrint.

Butrint – rozreklamované starověké město / národní park Albánie

Pořádná promenáda v Ksamilu jako taková není, hlavní ulice vede podél silnice. Na prohlídku všeho stačí pár hodin pomalé chůze. Deset minut jízdy směrem k Řecku leží starověké město / národní park Butrint. Nejlepší je navštívit ho po 17:00, kdy už není takové horko. Není velký – reálná doba návštěvy je hodina. Když si to chcete protáhnout, 2 hodiny. Dá se navštívit, jsou tu krásné starověké zříceniny, ale nečekejte nic zvláštního. Mapa Butrintu je nakonec větší než on sám. A to ještě vstup je placený. V Řecku je něco podobného – Aristotelovy zříceniny, ale větší a zdarma.

Sarandë – albánská promenáda, spíš připomíná odeský Pryvoz na Ukrajině

Pláže samotné Sarandy si vaši pozornost nezaslouží. V centru Sarandy je přístav / celní hranice, trajekt – čistotu pláží nečekejte. I když jsou překvapivě pořád ještě čisté. Zvláštní zájem vzbuzuje promenáda. Večer, když ustane horko, se rozsvítí světýlka a všichni vyjdou na promenádu. Ale i tady je svá specifika – útulnou a nespěchavou procházku nezískáte. Uvidíte „turecký bazar“, „úl“, „metro v hodině špičky“ – říkejte tomu, jak chcete. Počet procházejících se lidí je takový, že i pomalá procházka předpokládá pravidelné strkání loktů. Stojí to za vidění, ale nebudete chtít to zopakovat. Na promenádě nejsou žádné zvláštní zábavy, ani pro děti, ani pro dospělé. Všude se prodává jen zmrzlina. A samozřejmě spousta kaváren.

Podle naší trasy jsme prozkoumali Ksamil a Sarandu a pak jsme vyrazili do města Gjirokastër. Je to jedno z několika míst, která se v Albánii obzvlášť vyjímají.

Tip pro oblast Gjirokastër: pamětihodnosti lze prozkoumat za 1 den, ale lepší je přenocovat přímo ve starém městě. Ubytovat se můžete dokonce hned u pevnosti.

Město Gjirokastër je známé díky stejnojmennému starému městu-pevnosti

Vstup do pevnosti je placený (200 lek = 50 UAH/os.). Z pevnosti se otevírá krásný výhled na horské údolí. Procházka pevností zabere asi 1–2 hodiny.

Potom můžete sejít na ulici, kde se nachází „Starý bazar“. Nepleťte si ho se stejnojmenným hotelem. Tento trh je velmi malý a v podstatě tu není co koupit, ale uličky jsou milé a útulné. Celá procházka po Gjirokastëru tak zabere zhruba 3 hodiny.

Gjirokastër se dá prohlédnout i jen projížďkou. Ale cesta ze Sarandy po serpentinách plus procházka na slunci po areálu pevnosti – nakonec se dostaví únava. Proto je lepší ubytovat se ve starém městě a vychutnat si západ slunce na balkoně s výhledem na hory a s chutnou večeří. Zvláštní pozornost zaslouží místní silnice ve městě – jejich sklon a kluzké kameny mohou přivést do potu nemístní řidiče.

Přírodní pramen „Modré oko“ – krása, kterou chtějí vidět tisíce lidí

Ráno jsme pak vyrazili do vesnice Borsh. Cestou je další albánská pamětihodnost – přírodní pramen „Modré oko“. Dojmy z návštěvy jsou smíšené. Vjezd před mostem k němu je placený (200 lek = 50 UAH/auto). Vjeli jsme asi v 11 dopoledne, zácpy ještě nebyly. Dojeli jsme tam, kde zácpa začínala, a šli pěšky – asi 100 metrů. Zpátky jsme vyjížděli zhruba za 30–40 minut a jeli / stáli v zácpě kolem 40 minut! Samotný pramen je nepochybně krásný – azurová ledová voda tryská z útrob země. Ale množství lidí a aut „zničí“ celé potěšení z přírody. Člověk se chce odtud co nejdřív dostat pryč. Varianta nechat auto u vstupu a jít 1 km pěšky není řešení, slunce praží velmi silně a není tam stín. Jet / stát v zácpě také není žádné potěšení.

Tip k pamětihodnosti „Modré oko“: v letní sezoně nemá smysl jet speciálně sem, jedině pokud vaše cesta vede přes Gjirokastër.

Tip pro oblast Borsh – Himarë – Dhërmi: k ubytování a odpočinku se hodí lépe Dhërmi než Borsh. Himarë je co do útulnosti a krásy něco mezi tím.

Lukovë – Borsh – Himarë – Dhërmi – hlavní albánská letoviska

Před vesnicí Borsh je vesnice Lukovë. Leží vysoko v horách a její pláž je 20 minut jízdy dolů po serpentině, kam lidé jezdí každý den. My jsme tudy jen projížděli, ale pláž je nádherná, bez výhrad. Lidé se rozprostřeli rovnoměrně, parkování je jako vždy málo, ale stačí. Voda je prostě úchvatná – nejlepší místo, které jsme v Albánii viděli.

Borsh je už sídlo na břehu moře s dlouhou plážovou promenádou. Všechno by bylo dobré, ale pláže nejsou vybavené, voda je čistá, ale „nezáří“ jako v Lukově. A město nějak nenabízí útulnost. Prostě jeden den na odpočinek a procházku a jedeme dál.

Llogara – nejlepší horské výhledy v Albánii

Naší další zastávkou bylo město Vlorë přes vesnice Himarë, Dhërmi a horský průsmyk Llogara. Do obou vesnic jsme zajeli a líbily se nám víc než Borsh. Cestou nás zastihl déšť, takže nějaké zvlášť výrazné fotky nejsou. Llogara jako místo na nocleh v lese není ničím pozoruhodná. Ale výhledy a samotná silnice jsou velmi efektní.

Vlorë – velké, ne příliš prázdninové město Albánie

Od průsmyku až do Vlorë vedou vesnice, které ničím nevynikají. A i samotné město Vlorë, jak se ukázalo, krásou nezapůsobí. Promenáda je velká, projeli jsme ji celou bez zastavení. Foukalo a nebylo tam útulně. Promenáda není plážová ani vycházková, ale přístavní. Měli jsme zarezervovaný pokoj, ale po pravdě jsme mohli jet rovnou dál.

Tip k silnicím: po celé zemi se pohybujte po hlavních, pokud možno větších silnicích. Platí to zejména pro silnici do Beratu. Poblíž samotného města silnice připomíná starou zašívanou deku.

Město Berat – „město tisíce oken“ – perla Albánie

Další albánská pamětihodnost, která stojí za vaši pozornost. Cenné je samozřejmě opět staré město a pevnost, ale tady jsou to různé objekty a leží na opačných březích řeky, spojené pěším mostem. Berat je třeba navštívit rozhodně s přenocováním, abyste všechno stihli vidět a procházet se.

Tip pro město Berat: ubytujte se v areálu samotné pevnosti. Na návštěvu města počítejte nejméně den s přenocováním.

Staré město Berat je pevnost, která je obydlená dodnes. Ubytovali jsme se v domě / obchůdku se suvenýry uprostřed pevnosti. Téměř všechny domy jsou obydlené a pronajímají se. Vjezd do pevnosti je velmi specifický. Začíná v novém městě, silnice po serpentinách střední kvality vede k pevnosti. Nahoře se vjíždí přímo do pevnosti, úzkou hlavní bránou! Zdálky to vypadá, že je tam všechno pěší a vycházkové, lidé se při pohledu na auto neochotně odsouvají. Jiná cesta ale už z principu není. Uvnitř pevnosti je to velmi milé a útulné. Ulice jsou úzké a krásné, vydlážděné kočičími hlavami.

Pevnost leží na hoře. Výhled se otevírá na celý Berat z různých stran. Večer se rozsvítí lampy a uličky jako z pohádky. Mimochodem, večer před setměním (abyste si prohlédli cestu zpátky) můžete sejít do města a projít se po pěší promenádě v centru nového města. V podstatě odpočinek v tomto městě stojí za návštěvu Albánie jako celku!

Po Beratu naše cesta vedla do Durrësu. Durrës leží poblíž hlavního města Albánie – Tirany.

Durrës – jako se zpívá v písni „kaluže a bláto cest“

Do Durrësu jsme se dostali v srpnovou sobotu. Nakonec, ať už kvůli tomu, nebo je to tam vždycky tak, počet lidí byl prostě přes míru. Pláže jsou mělké, špinavé, přeplněné. Do vody se jde po kolena snad 30 metrů… S parkováním je to těžké, je potřeba kroužit asi 20 minut, abyste zaparkovali na správném místě. Všude zácpy a nervózní řidiči. Město je přístavem rozděleno na dvě části, na jedné straně pláže. Na druhé straně je promenáda podél vody a trochu pláží. Ale jak to všechno vypadá!!! Po pár hodinách jízdy / procházky městem padlo rozhodnutí odjet nejen z města, ale vůbec ze země. I když v plánu byla ještě návštěva dvou měst ve vnitrozemí.

Tak padlo rozhodnutí pokračovat v trase dál, ale už do Černé Hory. (pokračování příště)

Albánie autem

Silnice a kultura řidičů v Albánii – evidentně to není „koníček“ země

Kvalita silnic má samozřejmě prvořadý význam, ale nemyslí se tím jen to, zda na silnicích nejsou výmoly. K pohodlnému pohybu po zemi patří existence dálnic a celková projektace silnic – kolik je jízdních pruhů, plynulost zatáček a tak dále. Pravidla a kultura jízdy místních jsou stejně důležité jako kvalita silnic.

Pokud jde o albánské silnice – jakoby jsou a bez výmolů. Ale… Dálnice je jen v okolí Tirany, ale je jí tak málo a kultura jízdy místních Albánců a Italů nechává hodně přát. Co je to blinkr a k čemu se používá, to prostě jako by nevěděli. Místní zatáčejí kam chtějí a kdy chtějí. Na Ukrajině vám pozornost ukrajují výmoly na silnicích, v Albánii svévolná jízda. Na silnicích, včetně hlavních tahů, se auto může zastavit kdekoli, aniž by zapnulo blinkr. V důsledku toho se mnohokrát najednou a nečekaně vytvoří zácpa, protože ti vzadu nepochopí, co se děje. Při příjezdu do jakéhokoli města, centra nebo jen kruhového objezdu – kilometrová zácpa. Podél ní stojí policejní hlídky, ale jen proto, aby to nějak kontrolovaly. V zemi každý parkuje, kde se mu zachce, klidně i na kruhovém objezdu v centru města, přímo na vozovce. Když se na silnici vytvoří zácpa, místní i Italové bezostyšně vyjíždějí do odstavného a protisměrného pruhu, čímž často ztěžují provoz. Ve srovnání s chorvatskou dálnicí, když tam byly zácpy, v Chorvatsku nevyjelo do zcela volného odstavného pruhu ani jedno auto. Zdálo by se, že Albánie není velká, ale rychle ji prostě neprojedete, ani kdybyste chtěli. Po výjezdu z Albánie do Černé Hory se dýchalo lehčeji.

Potraviny v Albánii – většinou made in Italy

Stravování a nakupování (dostupnost potravin, jejich ceny), ubytování, přesněji cena ubytování – zajímavé součásti dovolené. Stravování při cestě autem z domova v zásadě problém není. Vzali jsme multivařič, což vyřešilo problém s vařením. Ještě bychom si samozřejmě měli vzít rychlovarnou konvici, protože vařit vodu v multivaříči se ukázalo jako dost nepohodlné. Jídelníček byl přibližně takový: snídaně – ovesná kaše se sušeným ovocem, oběd – kaše s masem a mraženou zeleninou, večeře – vařená vejce a chleby se sýrem. Všechno se připravovalo výhradně v multivaříči. Kaše jsme vzali z domova – oblíbenou značku ovesných vloček a hlavně pohanku, občas rýži a těstoviny. Na místě jsme kupovali vejce a kuře – nic zvláštního. Samostatnou pozornost si zaslouží italské sýry značky Grana Padano a Parmigiano Reggiano. Mají báječnou chuť. Dobře snášejí přepravu půl dne bez lednice. Mimochodem, v obchodech je hodně výrobků z Itálie, které jsou také kvalitní. Čaj je v zemi skutečný problém. Jsou tu jen všelijaké směsi bylinek, kvítků a kořínků. A všude mléko, dokonce i k snídani v hotelech nabízejí mléko místo kávy a čaje. Zelený ani černý čaj, ani v sáčcích, nenajdete! Ovoce, konkrétně fíky, jsou levné (30–50 UAH/kg), rostou tak, že natrhat si sami 1–2 kg není žádný problém. V Černé Hoře jsou fíky také levné a výběrové, ještě víc než v Albánii, zato v Chorvatsku jsou drobné a drahé, ve stejnou dobu až 150 UAH za kg.

Mimochodem, po všech silnicích Albánie volně chodí ovce, koně, berani, krávy a osli ve velkých stádech.

Ceny ubytování v Albánii – nízké

Pokud jde o ubytování, je třeba si ujasnit, zda úroveň odpovídá ceně, kterou místní chtějí. Pokud srovnáme ceny Albánie a Chorvatska, bude to 30 a 60 eur. Ano, Albánie se zdá levná, ale 30 eur = 1000 UAH není pro Ukrajinu málo. A to při průměrné životní úrovni v Albánii, málo výhledech, specifických plážích a odpočinku a pokojích, které také nejsou nic moc… Nakonec si vyberete drahé, ale krásné Chorvatsko s vysokým servisem, ale o tom zvlášť. Když ale srovnáme Albánii a Černou Horu, ceny jsou podobné (výjimkou jsou Kotor a Sveti Stefan – drahé samy o sobě), zatímco servis, výhledy a pláže jsou v Černé Hoře jednoznačně lepší.

Tak to prostě vychází, že Albánie jako země má smysl k návštěvě jako letovisko, ale jednou úplně stačí. Přesněji 8 dní, jako jsme měli my. I když pár měst se dá při velké touze ještě navštívit. Víc než 2 týdny v Albánii rozhodně nemáte co dělat.

Zbývá vám otázka, jestli do Albánie jet? Odpověď – ano, samozřejmě! Země ve vás určitě vyvolá dojmy a emoce, ale asi smíšené jako u nás. Albánii je nejlepší navštívit na trase Řecko – Albánie – Černá Hora.