Bulharsko autem 2021 - 2022

Cestování po Bulharsku autem lze rozdělit na:

• východní část – pobřeží od Balčiku po Carevo. Pobřeží se samo dělí na 3 regiony vzhledem k Varně a Burgasu:

1. Kavarna ⭐
2. Balčik ⭐⭐⭐⭐
3. Albena ⭐
4. Kranevo ⭐
5. Zlaté písky ⭐⭐⭐⭐⭐
6. Svatý Konstantin a Helena ⭐⭐
7. Varna ⭐⭐
8. Bjala ⭐
9. Obzor ⭐⭐
10. Elenite ⭐⭐
11. Svatý Vlas ⭐⭐⭐⭐⭐
12. Slunečné pobřeží⭐⭐⭐⭐⭐
13. Nesebar ⭐⭐⭐⭐⭐
14. Pomorie ⭐⭐⭐⭐
15. Burgas ⭐⭐
16. Černomorec ⭐
17. Sozopol ⭐⭐⭐⭐
18. Kiten ⭐
19. Carevo ⭐

• západní část – horský region:

1. Veliko Tarnovo ⭐⭐⭐⭐⭐
2. Sofie ⭐⭐⭐
3. Plovdiv ⭐⭐⭐⭐⭐
4. Melnik ⭐⭐⭐⭐⭐

Co je potřeba na cestu do Bulharska autem v letech 2021 - 2022?

Příprava na cestu do Bulharska v roce 2021 měla zahrnovat cestovní pojištění kryjící Covid-19, zelenou kartu a negativní PCR test na Covid-19, provedený nejpozději 72 hodin před překročením hranice, a to právě s Bulharskem. V roce 2022 je potřeba certifikát o úplném očkování, nejdříve 14 dní po poslední dávce. PCR test není vyžadován. I když na celnici se nás neptali ani na certifikát.

Dále jsou nutné dálniční známky pro silnice v Rumunsku a Bulharsku, naštěstí jsou elektronické - koupíte je online a nikam je nemusíte lepit, jako dřív) Weby pro online nákup známek:

• Rumunské známky https://www.roviniete.ro/ru
• Bulharské známky https://web.bgtoll.bg

PCR test lze udělat v Odese a v Izmajilu. Laboratoř „Ambulance rodinného lékaře“ dělá test do 12 a do 24 hodin. My jsme zvolili Odesu, takže jsme se mohli ještě den a půl procházet po Odese. Po provedení testu v 11 hodin dopoledne jsme se vydali poznávat krásy Odesy. Druhý den jsme si ráno před 11. hodinou vyzvedli výsledky, vytištěné s mokrým razítkem v angličtině. Pak jsme jeli do Zatoky, kde jsme se pár hodin procházeli, a odjeli jsme přenocovat do Izmajilu.

V roce 2022 mnoha zemím stačí rychlý / antigenní test, který se dělá přímo na místě. Na letišti i na pozemní celnici je všude pohotová laboratoř, která udělá „rapid test“ za 15 eur a platí 48 hodin.

Druhý den jsme překračovali hranici Ukrajina – Rumunsko přes přívoz Orlivka - Isaccea. U vjezdu je napsáno „do Evropy za 10 minut“))) To je mýtus! Ukrajinskou hranici jsme prošli rychle, ale nakládka na přívoz trvala asi 2 hodiny!!!! Pak se opravdu pluje 10 minut. A pak se zase bavíme – 2 hodiny celnice s frontou 15 aut((( Celkem nám přechod hranice přes přívoz Orlivka – Isaccea zabral 4 hodiny!!! (od 10 do 14 hodin). Pochybná úspora času) Přívoz stojí 15 eur za auto + řidiče a 1 euro za pasažéra. I tady je lepší mít po ruce hotovost, bude to rychlejší, protože online platba není a terminál může viset...

V zimě 2021 / 2022 jezdí přívoz Orlivka - Isaccea podle jízdního řádu! Přívoz a rumunská celnice zabraly 1,5 hodiny. K přívozu jsme dorazili 30 minut před odjezdem, 18. prosince 2021.

Na internetu se píše, že tranzit přes Rumunsko je možný při sestavení trasy přes Rumunsko – to je mýtus. Celníci jen zkontrolovali PCR test, zeptali se, že do Bulharska, a řekli „šťastnou cestu“) V Bulharsku byl náš test už 48 hodin starý a začátkem května bylo Řecko zavřené, proto nám PCR test na celnici odebrali. Hranici Rumunsko – Bulharsko (Vama Veche – Durankulak) jsme prošli za 7 minut. Na celnici Rumuni naléhavě chtěli rezervaci hotelu v Bulharsku nebo v Řecku, tam, kam jedeme tranzitem přes Rumunsko. Pustili nás s domlouváním a slibem, že příště pojedeme s rezervací. Proto je lepší udělat rezervaci jakéhokoli ubytování se zrušením zdarma, vytisknout potvrzení, které přijde na e-mail, a hned rezervaci zrušit! „Maličkost“, a celnicí se projde klidněji s rezervací) My jsme nerezervovali, protože jsme nevěděli, kde budeme nocovat, v Ruse nebo ve Velikém Tarnovu.

Při návratu není nutné test v Bulharsku dělat, protože stojí 60 eur a turistům ho dělají jen v některých certifikovaných laboratořích, hlavně na severu, na jihu jen ve Varně. Rumunsko tranzitem Ukrajince pouští, hranice je třeba překročit do 24 hodin. Při vjezdu na Ukrajinu je potřeba si do telefonu nainstalovat aplikaci „Dija doma“, vyplnit pole a se svolením pohraničníka stisknout start. Začne odpočet času - 24 hodin na příjezd do místa izolace nebo místa, kde budete čekat na výsledek PCR testu na covid. Po příjezdu je třeba stisknout, že jste na místě. Dokud nestisknete, že jste „na místě“, v podstatě se můžete volně pohybovat, dál už jen po negativním výsledku. Hranici jsme opět překročili přes přívoz Isaccea - Orlivka a test jsme udělali v laboratoři v Izmajilu „SmartLab“. Odpověď si můžete vyzvednout v Odese, nebo vůbec ne, přijde vám automaticky na e-mail a do aplikace „Dija doma“. Aplikace pošle upozornění, že ji lze z telefonu smazat. Celkem jsme hranici Rumunsko - Ukrajina přes přívoz tentokrát prošli za 2 hodiny. Na hranici jsme dorazili v 9 hodin. 1,5 hodiny to bylo čekání na přívoz... Byly tam jen kamiony a jen 3 osobní auta.

Parkování a místní měna v Bulharsku

Parkoviště v Bulharsku jsou většinou zdarma. Počet míst závisí na městě. Dokonce i začátkem května je ve městech jako Balčik a Varna těžké najít místo na parkovišti u pobřeží… Parkoviště přijímají platbu jen v místní měně – levy, dokonce odmítají i eura. V květnu je mnoho parkovišť otevřených, ale je tam závora a píše se 2 lv/hod, tj. v létě se tyto závory zavřou a parkoviště budou placená) Kvůli tomu se těžko předvídá pohodlnost návštěvy měst. Například na nábřeží Svatého Vlasu se v létě bude autem těžko dostat...

Místní pamětihodnosti se také platí hotově a jen v levech. Mějte to tedy na paměti. Hotovostní eura se hodí jen na zaplacení ubytování, jinak jsou potřeba levy.

Bulharsko: pamětihodnosti a zvláštnosti

Tady, jak se říká, každému, co jeho jest) Muzea a památníky prý jsou, ale opravdu krásných míst je buď málo, nebo vůbec žádná. Bulharsko - to jsou široké písčité pláže. Na plážovou dovolenou prý dobré, jenže moře má barvu nijak zvlášť. V některých městech je voda buď kalná, nebo tmavá, bez azurové barvy… Samotná letoviska jsou nějak jednoduchá. Po celé zemi je velmi silně cítit sovětské dědictví, spousta starých budov, nových staveb velmi málo. Zato v zemi jsou dobré silnice a hodně zeleně, ale převážně listnaté stromy, bez jehličí. Rychlostní limity se tu přísně dodržují – 50 ve městě / 90 na silnici km/h, protože policajti číhají přímo v křoví! Na silnici stojí jen stativ s radarem, a auto s hlídkou se schovává za stromy, kterých je v zemi velmi mnoho. I když sami lidé a řidiči jsou velmi srdeční a trpěliví. Na silnicích se vůbec nikdo nežene! Nikdo netroubí a trpělivě čeká, když před zatáčkou váháte. Všichni se snaží navzájem pouštět.

Ubytování v Bulharsku se nabízí ve formě hotelů a obytných komplexů s apartmány. Jen tak si něco pronajmout se sotva podaří, lepší je přes rezervační službu typu Booking. Majiteli apartmánů tu často nejsou Bulhaři. My jsme například bydleli v apartmánech komplexu Fort Knox (Sveti Vlas), jejichž majiteli byli Angličané, kteří měli ve stejném komplexu ještě 7 dalších bytů.

Zašli jsme na oběd do kavárny ve Varně přímo na břehu a v Nesebaru ve starém městě. Jídlo za nic nestojí... Bulharská jídla nejsou, na rozdíl od severního Bulharska. Všechna jídla jsou obyčejná a mořské plody, třeba mušle, jsou nijak zvlášť chutné... Zato v na pohled obyčejné kavárně ve Velikém Tarnovu mají jedinečná bulharská jídla, že si olíznete prsty)

Na internetu všichni píší o srdečnosti Bulharů. S tím souhlasím, ale mají zjevně přežitky sovětské éry... Když člověk přijede do Bulharska po Francii, je kontrast ohromující. Nikde jsme nenašli pantofle v pokojích a apartmánech, přitom skoro všude jsou na podlaze dlaždice, které jsou na jaře ledové... Mýdlo buď není vůbec, nebo je 1 kus na koupelnu a kuchyni. A ještě zajímavější je šampon v značkové lahvičce - obsah ze 2/3 tvoří voda a nahoře je nalitý samotný šampon... Stejně je to na samoobslužných myčkách aut. Zmáčknete tlačítko „detergent“, a teče voda a malinkato, úplně nepatrně velmi lehké pěny)

Které letovisko v Bulharsku vybrat? Co vidět na jihu Bulharska?

Ubytovali jsme se ve Svatém Konstantinu a Heleně, ale lepší jsou Zlaté písky. Odtud jsme jezdili na procházky - od mysu Kaliakra (Nos Kaliakra) až po město Varna. Další zastávkou byl Sveti Vlas - odtud jsme jezdili od Elenite po Burgas. Pak jsme se přestěhovali do Sozopolu a prohlédli zbývající bulharské pobřeží.

Mys Kaliakra – malebný skalnatý břeh a zničená starověká památka

Milovníci historie a antiky tu uvidí málo, jen ruiny na úrovni země. Ale milovníci přírody se sem rozhodně musí zastavit. Výhledy připomínají Atleš (mys Tarchankut) na Ukrajině. Nemá prý nonstop provoz. I když závora tu není. Možná je před 8. a po 20. hodině vstup zdarma) Jinak na příjezdu stojí kluk a bere 3 leva nebo 1,5 eura za 2 osoby. Platba jen v hotovosti, drobné vrací jen v levech. Návštěva památky trvá 30-50 minut, pokud opravdu bez spěchu a při fotografování všeho kolem. Parkoviště je přímo u mysu, ale... je velmi malé a sem je lepší přijet a odjet před 12. hodinou. Odjížděli jsme kolem půl jedné, a parkování se už začalo tvořit daleko podél silnice a směrem k mysu se pohybovalo obrovské množství aut...

Kavarna - osada nevhodná pro dovolenou, která si vaši pozornost nezaslouží.

Celá osada se vešla na fotku. Ve skutečnosti je místo mnohem smutnější a smrdí po bahně. Je to místo pro rybáře. Pláže tu nejsou.

Balčik – to už je letovisko

Stojí za to ho navštívit, aspoň proto, abyste si udělali vlastní názor. Pláže tu „nejsou“, to, co tu je, se dá těžko nazvat plážemi. Je tu dlouhá promenáda s kavárnami přímo u vody. Obchůdků podél vody moc není. Výhledy nijak zvlášť, v rekreační zóně je přístav… Tady je to lepší večer, kdy se rozsvítí všechny kavárničky. Zkrátka město se hodí výhradně na večerní procházku a večeři v kavárně. Lidí je hodně, a městečko je malé. Začátkem května jsme tu hledali parkování… A našli jsme, a dokonce zdarma a téměř u vody) Mimochodem, je tu pamětihodnost - botanická zahrada a palác. Kdo nic podobného nenavštívil, měl by se asi zastavit) Začátkem května už město žije naplno, jako v plném létě)

Pevnost Oveč - bulharská pamětihodnost dostupná v regionu Varna, přesněji ve městě Provadija. Hodinu jízdy například od Balčiku. Z pevnosti zbylo „jen pár zbytků“, ale výhledy ze starověkých ruin jsou nádherné, velmi podobné výhledům na Čufut-Kale v Bachčisaraji (Krym). K pevnosti lze dojet ze západního vstupu (od města Provadija) a východního (od lesa). Podle recenzí vede západní výstup po civilizovanějších schodech. Ve městě jsou všude ukazatele k pevnosti. Další orientační bod je restaurace Oveč, téměř hned za ní je bezplatné parkoviště, nejbližší ke schodům. Jinak je parkoviště až dole ve městě, bude se muset stoupat k pokladně a vstupu. Vstup stojí 4 lv/os. Když vystoupáte nahoru, můžete jít rovnou směrem k mostu, protože doprava vede stezka, ale výhledy jsou takové jako vlevo, až na to, že vpravo je na konci hřbitov. Půjdeme-li doprava, dojdeme k můstku, přes který lze dojít k altánu, ale výhledy tam jsou taky stejné jako u můstku)))

V Provadiji jsou také Podivuhodné skály - krásná pamětihodnost podle fotek z internetu.

Albena – město hotelů, letovisko s obrovskými písčitými plážemi

V podstatě je to město-park složený z hotelů a supermarketů. Soukromé ubytování tu není. Všechno by bylo fajn, kdyby to všechno vypadalo hezky. Takhle žádný krajinný design, všude zeleň, ale ve stylu sovětské éry… Vjezd do města je přes závoru – 5 lv za den nebo 30 minut zdarma. Za 30 minut jsme stihli prohlédnout nábřeží a odjet pryč. V podstatě platíte za parkování ve městě, protože dál je bezplatné. Vlastně sem na procházku ani nemusíte jezdit. Není na co se dívat. Takových pláží je hodně i v jiných zajímavějších městech Bulharska. Začátkem května se tu lidé vyskytují jen po jednom)

Kranevo – letovisko – vesnice)

Jinak se to nedá nazvat. Je to podobné Kyrylivce na Ukrajině nebo kose v Berďansku) Pláže jsou písčité a obrovské. Začátkem května ve městě nikdo není, ani lidé, ani auta. Všechny obchody jsou zavřené, město je ještě v zimním spánku. Ubytování tu zřejmě bude jen od soukromníků, takže v sezoně tu asi bude levně. Tedy kdo má rád pláž a levně – ten sem v sezoně určitě) Jezdit sem na procházku se vůbec nevyplatí!

Zlaté písky – skutečné bulharské letovisko

Je tu všechno – velmi široké a krásné pláže, promenáda s kavárnami a obchůdky, promenáda přímo podél vody, rozvinutá infrastruktura… První linii tvoří hotely, ale všechny pláže jsou veřejné. Začátkem května se tu život teprve probouzí. Promenáda byla zatím otevřená jen z 30 %. Lidé se rozptýlili po městě a procházejí se jen osamělí jedinci) Ve středu promenády je orientačním bodem ruské kolo a místní Eiffelova věž. V tomto regionu je ještě pamětihodnost - skalní klášter Aladža. Z hlavní silnice je na něj odbočka, na místě je parkoviště a od parkoviště schody asi 200 m. Vstup je placený, 5 lev / os., nešli jsme, protože jsme viděli fotky na internetu. Výhledy cestou jsou také nijak zvlášť, leda by lidé předtím neviděli výhledy z hor)))

Svatý Konstantin a Helena – letovisko v sovětském stylu

Pláže jsou, ale po kouscích a nevelké. Podél vody je promenáda, ale nudná a jednotvárná, vůbec bez infrastruktury. Jezdit sem speciálně na procházku nemá smysl. První linii tvoří hotely. Tj. pokud se ubytujete někde jinde, na pláž se bude muset jen dojíždět, a bude v sezoně parkování? Nejzajímavější je tu sedět na molu a kochat se mořem.

Varna – to je skutečné město, ve smyslu velké a hlučné)

Varna je samozřejmě přímořské město, ale pro každého není. Velmi se podobá tureckou Antalyi. Podél pláže se rozkládá promenádní Přímořský park. Podél vody je promenáda. Je tu rozvinutá infrastruktura, levné soukromé ubytování, krásná velká pláž))) Zdá se, že je vše super, ale…útulnost chybí! Je to město, začátkem května je tu dav lidí! Navštívit ho stojí rozhodně za to, a pak už je to věc vkusu. Na pláž je to jednoznačně daleko, protože cesta vede přes park, to je minimum. Mimochodem průzračnost vody je tu docela slušná) Má ho smysl navštěvovat cestovatelům? Velká otázka)

Bjala - vesnice letoviskového typu)

Na pláž se jde daleko, příjezd v sezoně není. Jezdit sem vůbec nemá smysl. I když pláže jsou jako všude v Bulharsku - kouzelné)

Obzor - nedaleko od Bjaly, ale ubytování je tu už reprezentativní a už se dá nazvat letoviskem

Pláž vypadá krásně. Zdá se, že je kam se jít projít na 30 minut) Speciálně sem jezdit samozřejmě radit nebudeme...

Elenite - letovisková osada apartmánů a úzkých pláží

V podstatě se tu není kde procházet, jen na území vlastního komplexu, i když jsou velké) Je hezké se odtud projít po samotné pláži na začátek osady Sveti Vlas, přesněji na pláž komplexu Fort Knox. Krajina je tu už krásná. Tj. speciálně sem jezdit nemá smysl, není na co se dívat.

Sveti Vlas - elitní letovisko s krásnými výhledy, ale pláže jsou na bulharské poměry na 3-)

Jako variantu se lze ubytovat v apartmánech Fort Knox (to je konec osady Sv. Vlas a téměř začátek osady Elenite) - tady jsou pláže skoro na jedničku, a autem lze jezdit na procházky po promenádě v oblasti přístavu s nádhernými výhledy a krásnými domky! Komplex Fort Knox je pohodlný tím, že má vlastní přilehlé území, které je úplně jako skutečná promenáda podél vody! Sveti Vlas je třeba navštívit a ocenit jeho krásu právě z mola v přístavní zátoce.

Slunečné pobřeží - skutečné letovisko typické pro Bulharsko

Je tu všechno: široké pláže, ubytování různé úrovně a promenáda podél vody. Nicméně hlavní ulice vedoucí k molu není nic moc, samá kasina a striptýzové kluby... Slunečné pobřeží stojí za návštěvu, abyste pochopili, co je to skutečné plážové Bulharsko)

Nesebar - staré město - skutečná bulharská pamětihodnost!

Jako letovisko pro plážovou dovolenou se hodí nová část města, ale pláže tu vypadají nějak smutně) Staré město se pro plážovou dovolenou nehodí, ale na procházky - to je prostě skvělé místo! Kolem starého města lze projít po horním obvodu starými uličkami s výhledy na vodu, nebo se dá obejít po silnici kolem města přímo u vody! Uvnitř je město ze starých domků a úzkých uliček... Nádhera! Horní promenádní ulice je posetá panoramatickými kavárničkami, odkud velmi lákavě voní) Vjezd do starého města vede přes můstek s mlýnem, za kterým je třeba držet se vlevo. Narazíte na závoru parkoviště – 2 lv/hod. Na jaře je parkoviště zdarma. Parkoviště je obrovské, táhne se do poloviny starého města. Na konci parkoviště stojí značka bílý kruh s červeným lemováním. Když ji ignorujete, můžete objet staré město přímo po břehu) Fotky kouzlo místa moc nevystihují, ale sem rozhodně stojí za to přijet. Doba návštěvy je asi 1 hodina, to když rychle po horním obvodu a dole autem) Při výjezdu ze starého města hned za mostem odbočíme vlevo - to je moderní město Nesebar. Dá se dojet až na mys, z něhož je výhled na staré město z dálky - jedním směrem a na osadu Ravda - druhým.

Pomorie - skvělé bulharské letovisko

Z jedné strany jsou pláže, z druhé promenáda podél vody. Hodně ubytování v první linii. Také je tu hodně levného ubytování, protože tu skoro nejsou vytříbené hotely. Cestovatelé sem mohou přijet projít se po promenádě a ostatní sem směle mohou na lenošení na pláži. Parkovacích míst je dost. V květnu už město žije aktivním životem. Pomorie lze projet dokola podél vody. Je lepší jet tak, jak je na mapě níže, protože na procházkové promenádě je jednosměrný provoz.

Burgas - přímořské město, kde není co dělat)

Přesná kopie Varny, jen tady jsou pláže směs písku a hlíny - vypadá to odpudivě... Cesta k plážím vede přes Přímořský park. Na pláž se jde docela dlouho. A pláže jsou také slabší. Parkování se musí hledat 40 minut! A to ještě není sezona... Abyste prozkoumali pobřeží, stačí zajet od přístavu a vyjít na molo. Na začátku města, ze strany od Pomorie, není co dělat vůbec. Speciálně sem jezdit nedoporučujeme.

Černomorec - venkovské letovisko Bulharska)

Není tu co dělat. Pláž není udržovaná a vedle je přístavní zátoka s loděmi. I když nábřeží je útulné, je tu dokonce kavárna. Osada je zjevně levná, včetně první linie. Ale cestovatelé tu nemají co dělat.

Sozopol - letovisko Bulharska

Chce se říct, že je to kopie Nesebaru, ale není tomu tak. Pokud mluvíme o fotkách, Sozopol je mnohem fotogeničtější, ale co se týká útulnosti a chuti se po něm procházet - vyhrává Nesebar! Staré město Sozopol je nějaké depresivní a uvnitř ošklivé. Staré město lze obejít dokola po horní straně za 1,5 hodiny. S plážemi je to tu na bulharské poměry úplně slabé) Přijet sem stojí rozhodně za to, ale nečekejte wow efekt. Bydlet ve starém městě nemá smysl. Lepší je ubytovat se v apartmánech s výhledem na staré město. Jde se k němu 10 minut v klidu.

Djuni, Primorsko, Kiten, Lozenec, Carevo - to jsou malé a velmi malé „vesnice-letoviska“

Všechny leží dál než Sozopol. Místy turistické základny, kempy a někde hotely. Na levnou plážovou dovolenou osady vyhovují, ale pro cestovatele se vůbec nehodí. Projeli jsme od Sozopolu do Carevu právě po pobřeží. Naschvál jsme jeli 30-40 km/h a zajížděli do každého koutu - jako že procházka) Není na co se dívat, všechno je nudné.

Jaké jídlo hledat v Bulharsku?

Orientujte se podle názvů: škembe čorba, kjufteta, zadušeno pileško file, krehki teleški, gjuveč, sudžuk, kavarma atd. V podstatě to všechno budou masová jídla. Mají skvělá jídla dušená z 5 druhů masa s cibulí a zeleninou, skvělé omáčkové náplně masitých jídel. Místní jídlo je velmi chutné a výživné, porce jsou velké, většinou pro 2 osoby.

Sofie - hlavní město Bulharska a tím je řečeno vše

Ve městě samotném není co dělat, pokud tedy nemáte rádi zácpy... Ale hora Vitoša - to je krásná přírodní pamětihodnost. Město je lyžařské středisko. Nicméně i cestovatelé tu mají co vidět. Za prvé, kdo má rád hiking, tak hora Vitoša - výhledy, příroda a hromada stezek na 5+!!! Stezky jsou všechny vyšlapané kvůli rozvinuté síti lanovek. Jen v květnu už lanovky nejezdí, sezona skončila) Autem se dá vyjet po civilizované silnici velmi vysoko, téměř až k vrcholu Černi vrch (Černi Vrah / Černi vrch). Dál už jsou stezky z tajícího sněhu nebo polní cesta pro auta ze sněhu a bláta. To je v květnu, v červnu už bude možné chodit po suchu, ale...už bude pražit slunce)

Dojet se dá k závoře podle mapy níže a dál jít pěšky podle ukazatele na lanovky 5, 12, 13. Tam bude lavička na mýtině s nádhernými výhledy na Sofii. Cestou na Vitošu autem nejsou zvlášť výhledy a vyhlídky, leda úplně dole u úpatí osady. Kolem je hodně lesního masivu. Na návštěvu Vitoši autem stačí pár hodin (až 3 hodiny s nespěchaným odpočinkem) a můžete jet dál do Plovdivu, například pokud jedete z Velikého Tarnova. Nocovat v Sofii není účelné.

V květnu je u úpatí hory Vitoša výbuch zeleně, zatímco vrcholky jsou ještě ve sněhu, ale už tečou potůčky a stromy čekají na svou chvíli, aby rozvinuly pupeny. Níže jsou fotky pořízené s rozdílem 30 minut)

Poblíž Sofie, hodinu jízdy, se nachází ještě jedna jedinečná přírodní pamětihodnost Bulharska - 7 Rilských jezer. Ještě níže město Melnik se svými skalami. Na druhou stranu - skály a pevnost Bělogradčik.

Melnik - malé městečko a obrovská perla Bulharska

Leží docela blízko řecké hranice a turisté sem tak často nedojíždějí, a zbytečně! Melnik je nutné navštívit, abyste plně pocítili bulharský koloryt a ochutnali místní jídlo. V tomto malém městečku je všechno - příroda, architektura, pamětihodnosti, kuchyně i dobré ubytování! Bydlet je třeba přímo v srdci městečka. Celé městečko se skládá ze starobylých domů, ale v centru je to zvlášť kouzelné. Byli jsme tu v předvečer Vánoc. Chybělo trochu sněhu, ale ve vzduchu přesto vládla atmosféra kouzla) Lidí bylo příliš málo, a proto bylo trochu smutno) Zato spousta parkovacích míst a žádné davy zevlujících turistů. V létě lidé píší, že parkují za městem a jdou pěšky. Město se tu v podstatě skládá z jedné ulice) Na mapě níže je zvýrazněná oblast centra, tam se také lze ubytovat a podle šipek dojít na konec ulice a ke všem domům. Cestou bude místní pamětihodnost Kordopulova kášta (dům). V podstatě je orientačním bodem tento dům. Bude po vaší levé ruce a jdeme dál, cesta odbočuje doprava. Bude ukazatel na klášter Svaté Bohorodice Spileotisy a 300 schodů nahoru. „Virgin Bogoroditsa Spileotisa“ - místo síly a nádherný vyhlídkový bod na celý Melnik! To je nejlepší místo k návštěvě po útulném centru městečka. Odtud se otevírá panorama na Melnické (Melnišké) pyramidy - jílovito-písčité sněhobílé kopce! Místo je velmi krásné a plné atmosféry. Na víc než jeden den tu samozřejmě není co dělat, ale na přenocování lze zůstat a kochat se večerním svitem města. Mimochodem, pro milovníky hikingu jsou tu milé stezky po vrcholcích.

Plovdiv - i když tu plov nevaří, město je tím neméně zajímavé)

Ve městě i okolí jsou soustředěny skutečné bulharské pamětihodnosti. Proto mu lze věnovat i až 2 dny, pokud nemáte rádi rychlé procházky) Pokud jste ale na Plovdiv vyhradili jen 1 den, můžete začít trasou 2 (začít nejpozději v 10-11 hodin) a pak trasou 1.

Trasa č. 1 - pahorek Nebet Tepe (staré město a pevnost Paldin, vyhlídka, antické divadlo), pahorek Bunardžik (na vrcholu - pomník „Aljoša“) - nejlepší vyhlídka Plovdivu

Především staré město Plovdiv leží, stejně jako Veliko Tarnovo, na třech pahorcích Džambaz Tepe,  Nebet Tepe a Taksim Tepe. Právě staré město leží na pahorku Nebet Tepe. Do starého města pouštějí jen s propustkami. Proto zastavíme na placeném parkovišti za 2 lv/hod a jdeme na procházku. Nejdřív jdeme doleva k vyhlídce (zřícená pevnost Paldin), odtud je krásný výhled na historické centrum Plovdivu a pahorek Bunardžik s pomníkem „Aljoša“, potom dokola doprava uličkami starého města k antickému starověkému divadlu. Samotné staré město útulností nevyniká, moc se tu nedá dělat, jen dojít k divadlu) Antické divadlo je také pro znalce... Vstup 5 lv/os... I když přes plot se dá vyfotit. Všimněte si, že do divadla se lze dostat jen ze strany starého města.

Dál jedeme k pahorku Bunardžik, zaparkujeme u úpatí a jdeme nahoru pěšky) Nelekejte se, není to tak těžké, jak se zdá zespodu. Orientačně jako vyjít do 10. patra) Lze jít po stezkách a schodech, nebo po „hlavních“ cestách. Výhledy se otevírají na úplně celý Plovdiv, včetně pahorku Nebet Tepe v dálce, odkud jsme právě přijeli) Na mapě jsou šipkami vyznačené možné trasy. Čerchovaná čára je právě procházková cesta, a plná čára je stezka přes trávu a hromada schodů, zato rychle) Nejlépe vystoupat po stezce vlevo a sestoupit procházkovým krokem a kochat se výhledy po cestě vpravo. Ve skutečnosti tam všechny stezky vedou nahoru)

Minimální čas na trasu č. 1: 2-3 hodiny.

Trasa č. 2 - Asenova pevnost - skalní fenomén Čudnite mostove (Marvelous Bridges)

Tato trasa předpokládá výlety po okolí Plovdivu, a to region Asenovgrad a pohoří Rodopy na jihu Bulharska. Čas na prozkoumání je od 4-5 hodin. Z Asenovgradu vede jedna silnice, na mapě níže je vyznačena rozcestí.

Asenova pevnost se nachází hned nad městem Asenovgrad, na které se z pevnosti otevírá výhled. Pevnost je vidět už ze silnice. Dojet se dá autem, parkoviště je hned vedle, ale jen na 5-7 míst za 2 lv/hod. Ostatní musejí hledat místa níže nebo výše a jít pěšky, ale zato zdarma. Vstup do pevnosti 4 lv/os. a nijak jinak. U nás odmítli vzít eura, terminál není. Měnili jsme eura za nadsazený kurz u prodavače zmrzliny) K pevnosti se stoupá pár schodů a nejlepší výhled je z úplné špičky.

Skalní fenomén Čudnite mostove neboli Podivuhodné mosty (po našem) - to je skutečná jedinečná bulharská pamětihodnost a lze ji zařadit k jednomu z nejnezvyklejších míst světa! Dojet se dá přímo na konečný bod autem. Cesta je samozřejmě zábavná) Nejprve bude serpentina o 2 pruzích, potom silnice o 1,5 pruhu a nakonec jen o 1 pruhu s dírami) Rychlost nikde rozvinout nepůjde, ale takhle je to ještě lepší - výhledy jsou uchvacující. Po sjezdu z dvouproudé silnice vede cesta opravdu kouzelným lesem!!! Připadá vám, jako byste se dostali do pohádky. Samotné mosty jsou vyvrcholením této pohádky. Žádné fotky ani videa nevystihnou rozsah toho, co uvidíte. Tady je všechno zdarma.

Zaparkujeme v zálivu u domků a hned jdeme podle ukazatele k mostům. To bude vlevo od parkoviště. Sestupujeme právě dolů. Vlevo bude nahoře zelený plůtek, ke kterému pak vystoupáme. Když sejdeme dolů, uvidíme ach a och)) Pod mostem se dá projít, ale dál jít nemá moc smysl. Z blízka už další výhledy nejsou. Lze také sejít k samé vodě a dřevěnému můstku. Odtud jsou také krásné výhledy. Potom vystoupáme nahoru a šplháme podél zeleného plůtku ještě výš. Dojdeme na vyhlídku č. 1. Dál radíme pokračovat trasou vpravo hlouběji do lesa, kde je stezka nahoru. Touto stezkou přes les přejdeme na protější vyhlídku č. 2. Odtud sestup vede přímo na parkoviště.

Docela blízko) se nachází ještě jedna přírodní pamětihodnost Trigradská rokle v Rodopech.

Když to shrnu, Bulharsko je země lenošení na pláži. Pro ty, kdo mají rádi písek, hodně písku...))) Hory na východě nejsou, na západě není moře) Voda se nevyznačuje ani teplotou, ani barvou, ani čistotou. Pamětihodností je málo a úspěšně je lze zhlédnout při tranzitu do Řecka nebo Itálie) Ceny v zemi jsou rozpočtové. Něčím připomíná Albánii, když je hodně místních turistů. Plážová dovolená také něčím připomíná dovolenou na Ukrajině, jako Odesa, Arabatská kosa, Zatoka atd.